Následující témata budou rozvinuta, jakmile bude obsah stránek zkompletován, predpokládám, že do konce zárí 2009.
Mnoho témat se týká kauzy Fideikomisní dohody a alodiálních restitucních procesu.

- Proc pred námi zustává ukrytá poslední vule našeho pradedecka Ferdinanda Zdenka? Její význam je zásadní, jelikož tento dokument je závetí posledního vládnoucího roudnického knížete, který prežil zmenu vládnoucího systému v roce 1918 a byl nepostradatelným pro restituce alodiálního majetku. Viz. odkaz na restitucní zákony a podmínky pro žádání o vydání majetku.

- S ohledem na alodiální majetek Ferdinanda Zdenka Lobkowicze, byla konfiskace dle Benešových dekretu z roku 1945 vuci tomuto majetku platná? Byla konfiskace majetku vedena proti fyzické osobe nebo vycházela z heriditas jacens? Mohl být majetek, který nebyl konfiskován v souladu se zmenou pozemkové reformy v roce 1948, restituován? Soudy v techto záležitostech dospely k diametrálne opacným interpretacím pri posuzování žádostí Martina Lobkowicze o vydání majetku (hlavne v prípade nedávné restituce pozemku ve sv. Janu) a pri posuzování mé  žádosti, která mela identickou podstatu vzhledem k podmínkám požadovaných pro restituci.Jak je možné, že Maximilian Erwin byl soudy viden jako „univerzální dedic“ alodiálních podílu, zatímco, kdyby zažádal o dedictví kdykoli mezi dobou od otcova úmrtí až do roku 1948, byla by mu priznána nanejvýš „povinná cást“? Tato k neuverení diskriminacní domnenka me konecne privedla k tomu, abych pripravil tyto webové stránky s probíhajícími soudními procesy.

- Behem komunistického režimu byly všechny archivy týkající se rodiny Lobkowiczu shromáždeny v centrálním rodinném archivu v Litomericích (poté byl archiv premísten do kláštera v Žitenicích), bez ohledu na verejnou ci soukromou povahu dokumentu, jelikož takovéto rozlišení zmizelo se znárodnením. Tak došlo k tomu, že dokumenty notárské povahy (napr. záveti) a verejné dokumenty, které byly dostupné v každém okrese, kde rodina vlastnila majetek, vcetne smluv, které byly základem pro majetkové prevody zapsané v pozemkových knihách, byly smíchány s dokumenty ciste soukromými, jako je napr. Korespondence mezi rodinnými cleny. Proc nebyly „verejné“ dokumenty znovu oddeleny a dostupné verejnosti, tak jak tomu bylo pred konfiskacemi?  Jak je možné, že tyto dokumenty,bez kterých je skoro nemožné poskytnout fakta požadovaná pro restitucní zákony a dedictví v souladu se zákonem, byly navráceny do soukromého vlastnictví? 

- Lobkovická-roudnická sbírka byla konfiskována Maximiliánovi Lobkowiczovi zatímco byl „držitelem“ sbírky. Komunisté pravdepodobne netušili, že Zrušení fideikomisu zákonem v roce 1924 (zde), se vztahovalo pouze na nemovitosti a jako dusledek Maximilián Lobkowicz zustal držitelem rodinné sbírky, která musela zustat ve vlastnictví Ferdinanda Zdenka Lobkowicze do doby vydání zmeny nebo nového zákona o fideikomisu, který by rešil otázku národních památek (jako jsou napr. Umelecké sbírky). Poslední vule Ferdinanda Zdenka by tento záver potvrdila. Navíc, podmínky tzv. „Smenné smlouvy“ z let 1941/1942 (zde), právne neoverené, uzavrené mezi Maximilianem a jeho otcem na základe ústní dohody, která se mela uskutecnit krátce pred smrtí Ferdinanda Zdenka v roce 1938 poukazuje ke stejnému záveru.

- Proc restitucní zákony neobsahovaly podmínku, která by stanovila, že pri navrácení majetku, majetek bude navrácen se všemi závazky a právními bremeny, které se nej vztahovaly. Tak by se dalo jednoduše predejít predvídatelným problémum „nepatricného obohacení“ restituenta na úkor minulého držitele závazku. Proc soudy uprednostnily nekteré restituenty až do té míry, že uznaly komunistické zákony, které zrušily bremena vztahující se k restituovanému majetku?

Nezodpovezené otázky
en français
www.lobkovi.cz se pripravuje
H
O
M
E
B
A
C
K