23.03.2002 - JAKUB POKORNÝ - Severní Cechy - str. 01
Rody prežívají režimy, ríká aristokrat

Rozhovor na sobotu

Otec nám po celou dobu v zahranicí navzdory všem protivenstvím kladl na srdce, abychom byli vždy pripraveni prevzít zodpovednost v momente, kdy se režim zhroutí, protože rody prežívají déle než režimy.

Lobkovice, Roudnice nad Labem - Návštevy zámku Lobkovice nikdo neprijímá na cerveném koberci, ale za zvuku vytí psu. Zvenku vypadá dum docela pekne, ale uvnitr jsou neomítnuté zdi a šterk místo podlah. Pred vchodem roste vzácný strom jinan dvoulalocný. "Pokud byste byl na zámku, který zustal prístupný verejnosti jako Melník nebo Nelahozeves, možná byste se ptal, proc stát navrátil takové poklady. Nyní uvidíte jiný aspekt restituce," smeje se Alexander de Ridder, clen roudnické vetve lobkowiczkého rodu, zatímco mne zve do dverí zámku prímo na brehu Labe. Své "panství" navštevuje o víkendech a zustává v malém domku v míste, které bylo puvodne urceno pro služebnictvo. "V roce 2009 oslaví zámek šest set let od doby, kdy ho získal Mikuláš Chudý z Újezda, který pozdeji prevzal titul z Lobkovic. Na rozdíl od mého predka, já jsem skutecne ,chudý´, ale i presto bych rád zámek do té doby zrekonstruoval, abych pak hosty mohl do vinného sklepa pozvat na sklenku," slibuje aristokrat.

* Proc se vaši rodice vrátili do zeme po únoru v roce 1948?

Po válce mí rodice patrili k tem mnoha mladým lidem, kterí verili, že ne vše je na socialismu špatné. Moje matka chtela být v dobe krize po boku svých rodicu. Muj otec, Albert de Ridder, se domíval, že by mohl s komunisty ucinit kompromis v tom smyslu, že by mohl alespon jako zemedelec hospodarit na jednom ze zkonfiskovaných lobkovických panství. Až pozdeji rodice zjistili, jak hluboce se mýlili. Mému otci nebylo dovoleno zustat v Ceskoslovensku a matka trpela narustající perzekucí stejne jako všichni ostatní clenové rodiny. Ba i víc, protože byla v podezrení, že je západní agentkou.
Pokracování na strane D4

P
okracování ze strany D1
My (má matka, sestra Magdalena, narozena v Praze v roce 1949, a já) jsme však mohli až do roku 1951 bydlet v Lobkovickém paláci na Pražském Hrade spolecne s prarodici. Poté nás vystehovali do domu na Hradcanském námestí. Matka zemrela v roce 1952 ve veku triceti let. Zdrcenému otci se nakonec podarilo nás dostat ze zeme. Po dlouhém hledání domova v mnoha evropských zemích jsme se usadili ve Švýcarsku, kde otec od té doby zasvetil svuj život vzdelávání druhých.

* Udržovali jste nadále kontakty s Ceskoslovenskem?

Ano, žili jsme se stálou vzpomínkou na Prahu a Cechy. Dopisovali jsme si s naší babickou a tetami, které zustaly. Tehdy jsme si uvedomili, co to znamenalo, zustat za železnou oponou. Po roce 1968 jsme u nás (což byla mimochodem soukromá škola) hostili nekolik ceských emigrantu do doby, než se zaclenili do života ve Švýcarsku. Babicka delala totéž v Mnichove, kde se rozhodla zustat po smrti mého strýce Zdenka. V roce 1973 jsme prijeli do Prahy na pozvání belgického vyslanectví. Život v Praze se zdál tolik smutným ve srovnání s tím, jaký jsme žili ve Švýcarsku. Nezaznamenali jsme žádný viditelný posun od doby pred válkou. Lidé se vyhýbali tomu, aby je s námi nekdo videl na verejnosti, prestože v soukromí k nám byli prátelští. Konverzace byla evidentne zdrženlivá. V prubehu návštevy jsme meli možnost videt rodinný majetek jako Lobkovice, Lcovice, Bílinu a Roudnici. Po celou tu dobu v zahranicí nám otec navzdory všem protivenstvím stále kladl na srdce, abychom byli vždy pripraveni prevzít zodpovednost v momente, kdy se režim zhroutí, protože rody prežívají déle než režimy. Prestože jsem si vážil toho, co nám ríkal, neveril jsem mu, stejne jako vetšina, a následkem toho jsem nebyl tak docela pripraven na to, co posléze prišlo.

* Pocházel váš otec ze šlechtického rodu? Existuje nekde napríklad zámek Ridder?

De Ridder znamená ve vlámštine rytír, což z vás ne nezbytne musí cinit šlechtice, stejne jako nekdo se jménem Král nemusí být králem. Zámek Ridder neexistuje. Ale i presto me genealogie rodiny mého otce - i když trochu nekompletní - privádí k záveru, že patríme k nižší zemské šlechte. Svazek mých rodicu byl bezpochyby spolecensky nerovným, což bylo, jak už to tak bývá, zpusobeno láskou.

* Vzpomenete si, co jste delal sedmnáctého listopadu 1989?

Sedel jsem u televize ve Švýcarsku a sledoval zprávy. Prijeli jsme do Prahy na návštevu v roce 1990. Jaká zmena v atmosfére ve srovnání s tím, co jsme znali z roku 1973! Okamžite me prepadla silná touha navrátit se. Tri roky predtím jsem založil pocítacovou spolecnost a bylo težké ji opustit v dobe nejvetší expanze. Tak jsem naplánoval návrat nekdy v prubehu príštích peti let, což by mi umožnilo znovu se naucit materštinu, kterou jsem zcela zapomnel, a také si najít odpovídající aktivity. Restitucní zákony zhatily mé plány a já už nemel na výber. Musel jsem prevzít zodpovednost za to, co nám dríve patrilo. Možnost žádat zpet o majetek byla casove omezená, nemohl jsem ríci, pockejte na me, až se vrátím.

* Co se musí udelat, pokud dostáváte v restituci majetek? Který úrad musíte navštívit jako první?

Restitucní proces vyžaduje následující: zrídit si v Cechách bydlište a prokázat jej úradum, stejne jako národnost. Dále musíte prokázat váš puvod ci právo na dedictví na základe poslední vule predchozího majitele. Také je treba prokázat predchozí vlastnictví dle pozemkových knih, zemských desek a podobne. Musíte porídit seznam pozemku a dorucit žádosti o vydání "povinné osobe" (instituci, která užívala majetek za socialismu - pozn. red.) a pozemkovému úradu. Pokud povinné osoby nepodepíší dohodu o vydání veci, což je nejcastejší prípad, cekáte na rozhodnutí pozemkového úradu. Pak se obrátíte se na soud, pokud je rozhodnutí pozemkového úradu negativní Požádáte pozemkový úrad o náhradu za pozemky, které nebyly vráceny, protože je nyní vlastní soukromník, a dále je treba žádat povinnou osobu o náhradu za znehodnocení budov. Povinné osoby casto stihly zlikvidovat svuj majetek, takže již nebylo cím nahrazovat. Když je pak restituent úspešný, musí požádat o zápis do katastru nemovitostí a to ješte zdaleka není všechno. Zámky stát zabavil s pozemky jako soucást revize pozemkové reformy z roku 1948. I presto zabral proces pet let a dosud máme ješte nekteré parcely cekající na restituci. Co se týce lobkovického zámku, je ješte predmetem právních jednání. Bývalý socialistický majitel - Filosofická fakulta Univerzity Karlovy - se snaží uplatnit nárok na investici, kterou do zámku vložil poté, co jej v roce 1981 získal. Zrejme nejsou dost filosofictí na to, aby pochopili, že by náhradu ztráty meli uplatnit u státu, který nechal zámek zpustnout poté, co ho prevzal. V prubehu restitucního procesu jsem se setkal s mnoha ruznými problémy a nekteré z nich byly docela zábavné. Napríklad jsem si musel do archivu v Žitnicích prinést vlastní kopírku, protože ji tam na zacátku 90. let nemeli. Po dobu, kdy jsem žil v zahranicí, jsem skutecne nikdy nepocitoval žádnou horkost ohledne našeho bývalého majektu, který byl zabaven. Byla to historie. Dokonce jsme verili, že se to stalo v dusledku lepší spravedlnosti. Ale posléze již to nebyla horkost, nýbrž spravedlivý hnev, který jsem cítil, když jsem videl, jak bylo nejen s naším majetkem nakládáno.

* Máte nejaké problémy s ceštinou? Ucil jste se cesky systematicky?

Nemám sebemenší problém se slovní zásobou týkající se restituce, lesnictví, spravování prasklé kanalizace, jedním slovem všeho, cím se zabývám každý den. Ale presto ješte potrebuji prekladatele pri obcasných soudních sporech. Když jsem se vrátil, byl jsem ve zvláštní situaci, kdy jsem se musel znovu ucit své zapomenuté materštine.

* Nedávno jste prijel do Roudnice jen proto, abyste vyhledal vzácnou knihu o místní historii. Co jste hledal? A jak jste mohl vedet, že zde tu knihu najdete?

Skutecne se zajímám o historii lobkowiczkého rodu, a vím o jedné publikaci, která se touto problematikou zabývá. Studium rodu mne privedlo ke studiu forem vlastnictví v prubehu casu, o jeho puvodu a legitimite.

* Proc se vaši príbuzní podepisují Lobkowiczové a ne Lobkovicové, což je historický tvar?

V minulosti existovalo mnoho podob jména: z Lobkovic, von Lobkowitz, de Lobkowicz... Mám pocit, že to bylo v roce 1919, kdy se rodinná rada usnesla na prijetí konecné podoby jména Lobkowicz.

* Aristokracie a hony jdou odpradávna ruku v ruce. Lovci v Cechách neplatí práve za intelektuály, protože casto nekoho omylem zastrelí. Krome toho patrily hony k typickým zábavám komunistických celebrit. Co si myslíte o této nevraživosti?

Lovci možná nemají dobrou povest intelektuálu. Ale zcela jiste najdou mnoho dobrých duvodu k honitbe, napríklad premnožení druhu, které by mohly poškodit lesy. Co se však mne týce, možná bych se stal lovcem v prípade, že bych nenašel jiný zpusob obživy, ale zcela jiste ne pro zábavu. Vaše zmínka o lovcích strílejících po lidech mi ovšem pripomnela nekolik rádku, které jsem nedávno cetl v jednom z monologu Ivana Svitáka: Intelekt muže nad zbraní vyhrát pouze v následujících prípadech. Za prvé, pokud je clovek nositelem intelektu do doby, než se stane nositelem zbrane, za druhé, pokud nositel intelektu ví, že protivník je mistrem ve zbrani, ale špatným hrácem, a za tretí, pokud nositel intelektu vystrelí jako první.

* * *

ALEXANDRE DE RIDDER

Narodil se v Ženeve roku 1948. První ctyri roky, do smrti matky, žil v Praze. Studium strední školy ukoncil ve Švýcarsku. Dva roky studoval matematiku a fyziku a absolvoval lodní inženýrství ve Velké Británii. Pracoval pro firmu Piccard, pro niž navrhl a provozoval ponorku. Jacques Piccard, syn Augusta, vynálezce batyskafu a nejhloubeji ponorený clovek 11000 metru pod hladinou more, je jeho kmotrem. Další z de Ridderových vášní jsou pocítace. Založil pocítacovou a softwarovou spolecnost, kterou byl nucen prodat, když se zacátkem 90. let rozhodl žít v Cechách. Nyní si do kolonky bývalých profesí muže napsat "restituent", nebot hledání v archivech a soudní jednání pro získání svého majektu mu zabralo pet let. Snímek s Prahou na pozadí byl porízen na balkóne Lobkowiczkého paláce; muž vlevo je Bertand Piccard, první clovek, který v roce 1999 obletel celý svet v balóne.
FOTO: ARCHIV
Rody prežívají režimy, ríká aristokrat
Kde domov muj?
en français
en français
www.lobkovi.cz se pripravuje
H
O
M
E
B
A
C
K