20. STOLETÍ HISTORIE
Ceské zeme byly až do vzniku Ceskoslovenské republiky (1918) pod feudální správou a byly soucástí Rakousko-Uherska.

Náš pradedecek Ferdinand Zdenko Lobkowicz, který zemrel v roce 1938, byl posledním vládnoucím vévodou z Raudnitz a hlavou rodu Lobkoviczu. Správa nad pozemky a majetkem Lobkovicu, které byly konstituovány fideikomisem v roce 1677, aby se zabránilo jejich štepení, byla predávána z generace na generaci podle pravidel majorátu.

Majetek fideikomisu zahrnoval:

- Roudnice (Raudnitz)
- Bílina (Bilin)
- Vysoký Chlumec (Hoch-Chlumetz)
- Libceves (Liebshausen)
- Jezerí (Eisenberg-Neudorf)
- Encovany (Enzowan)
- Nelahozeves (Múlhausen a.d. Moldau)
- Brožany (Brosan)
- Mirejovice (Mireschowitz)
- Strekov (Schreckenstein)
- Kostany
- Lobkovický palác, Hradcany
tyto pozemky cítaly v dobe vzniku Ceskoslovenské republiky 28 000 ha a zemedelskou reformou z roku 1922 byly redukovány na 15 000 ha (znárodnení se týkalo hlavne zemedelské pudy)
- Roudnické sbírky (dnes se nacházejí prevážne v Národní galerii a na zámku v Nelahozevsi (muzeum))

Ferdinand Zdenko L. vlastnil mimoto další alodiální majetek:
- Lobkovické panství
- Lobkovický palác a dum na Augustinerstr. ve Vídni
- pozemky ve Vysokém Chlumci
- pozemky v Bíline
- domy v Roudnici, Bíline a Vysokém Chlumci
- na tucet podniku (minerální vody, doly, lomy, elektrárny, pivovary apod.)
neboli celkem 1 500 až 2 000 ha a na sto domu, které mely hlavní správu v Bíline, stejne jako ostatní majetek fideikomisu.

Ferdinand Josef Lobkowicz (muj dedecek) byl podle pravidla majorátu prvním dedicem tohoto majetku.

Po nerovném snatku se v roce 1920 vzdal fideikomisu ve prospech svého bratra Maxe, a to podle rodinného zákona z roku 1611. Pritom ho nové republikánské zákony k tomu nenutily.
Max také uzavrel "nerovný" snatek, ale svého práva na fideikomis se nevzdal. To byl první zdroj konfliktu mezi ním a jeho otcem, který se snažil získat znova kontrolu nad majetkem. Mezitím se v roce 1924 narodil Zdenek Hyacint a jeho otec (Ferdinand-Josef) pro neho požadoval následnická práva ve fideikomisu.
Následovala celá rada procesu.

Uplatnení zákona o zrušení fideikomisu (z r. 1924) umožnilo v roce 1928 Maxovi stát se skutecným majitelem fideikomisu, ale pod podmínkou - zákon s ní pocítal -, že bude podepsána dohoda mezi držitelem (Max) a uchazecem (muj strýc Zdenek) o urcení tohoto uvolneného majetku.

Tato dohoda podepsaná v roce 1927 mezi obema stranami zakotvila zpusob odškodnení ve prospech Zdenka jakožto prvního uchazece o fideikomis. Tím se v podstate ukoncil konflikt mezi Maxem (a jeho dedici) a vetví Ferdinanda-Josefa.

Zapsání jména Max k majetku bývalého fideikomisu do pozemkového rejstríku bylo doprovázeno plnením práv a povinností vyplývajících z dohody. Tyto Maxovy povinnosti a jeho puvod vzhledem ke Zdenkove rodine spocívají v:
- právu spoluužívání bytu v Lobkovickém paláci na Hradcanech a letního bytu v Jezerí,
- financním odškodnení (které jim umožní koupit panství Ve Lcovicích a domy v Korunném a Mnichove)
- v postoupení tretiny nashromáždené roudnické sbírky v prípade zcizení
Zbývající cástka financního odškodnení z Maxovy strany je zapsána jako hypotéka v pozemkových knihách a zarucena panstvími v Bíline, Jezerí a Libcevsi (asi 10 000 ha). Nominální výše tohoto dluhu predstavovala
6 000 000 tehdejších korun a sjednaný úrok 6 % rocne.
Odkazy na dohodu jsou uvedeny ve všech pozemkových knihách u každého pozemku s Maxovým jménem.

Ferdinand-Josef zdedil sám osobne po svém otci Ferdinandu-Zdenkovi následující svobodné statky:
- Lobkowitz (u Neratovic) s pozemky v Lobkowitz, Mlékojedech, Neratovicích, Tisicích, Kozlech a Cakovickách
- panství ve Skryšove (Svatý Jan)

Palác Lobkowitzu ve Vídni a jeden dum v Augustinerstr. byly odkázány Ferdinandovi a jeho šesti sestrám. Bylo by vhodné pátrat po osudu domu v Augustinerstr.

Svobodné statky byly oddeleny od (bývalého) majetku fideikomisu po procesech, které vyvolal Max proti svému otci (mezi roky 1928 a 1938), a tím zustaly ve vlastnictví Ferdinanda-Zdenka Lobkowitz.

Testament Ferdinanda-Zdenka neexistuje a tudíž nevíme, kdo byli dedici svobodných statku (mimo fideikomis).
Zmizení testamentu je prekvapující. Jeho kopie by mely existovat v archívech Lobkowitzu v Žitenicích, v soudních archívech v Bíline, Kralupech, Praze a Vídni, u následníku Ferdinanda-Zdenka Lobkowitze, kterí jsou jeho dedici a u kterých bychom ocekávali, že si tento závažný dokument ponechají.

Clánek dohody z roku 1927 nám naznacuje, že Ferdinand-Zdenek chtel práva svých pravnuku na tyto svobodné statky zachovat. Ale o jaká jde?

William, Maxuv vnuk, a já jsme se domluvili, že v prípade neexistence testamentu Ferdinanda-Zdenka si svobodné statky rozdelíme, nebot podle restitucních zákonu jsme jediní, kterí na ne mají právo. Domnívám se (na rozdíl od Williama), že by tento majetek mel být restituován potomkum šesti sester, a to podle obsahu testamentu. Výmenou za to bych chtel dostat jednu kopii testamentu.

Muj dedecek Ferdinand mel dve deti:
Ludmila (moje matka), narozena v roce 1922, zemrela v roce 1952 v Praze.
Zdenek Hyacint, narozen v roce 1924, zemrel v roce 1964 v Mnichove.
Jeho chot, rozená Clotilde Wolke, zemrela v roce 1970 v Mnichove.
Praha a Cechy
Historie majetku Lobkovicu 1918 - 1948
Popel jsem
a popel budu
www.lobkovi.cz se pripravuje
H
O
M
E
B
A
C
K